Ponory:

• Pondělí odpoledne – 1. ponor – ostrov Siladen (site 16), stěna, proud, barevno, můj první žralok – on na mě (a já na něj) koukal z jeskyně ze vzdálenosti asi 75 cm, 6 kg závaží bylo trochu málo
• Úterý odpoledne – 2. ponor – (site 15) Muna Kampung,
  8 kg = dobrý, u toho zůstanu. Želvy, proud
• Středa ráno – 3. ponor – (site 14) Bunaken Timur II, lehký drift podél stěny – moc pěkné, nakonec zastávka na zahrádkách, skvělé…, (Jaromír chyběl)
• Středa odpoledne – 4. ponor – (site 5) Alung Banua, 30 m, 2x žralok bělocípý, želva, klauni, klipky….
• Čtvrtek ráno – 5. ponor – (site 30) Molas Wreck, vrak 38m hloubka, 4kg závaží !!! (debil), proto jsem musel hrozně „kopat“ abych se nevystřelil po opuštění vraku z „vysycovacích“ zahrádek, Ale nešel jsem z vody brzo jediný. Se mnou šel ven ještě „Siegfried“. Menší muréna, had vlnožil, klauni, klipky. Jaromír ponor hned na začátku vzdal pro raní nevolnost
• Čtvrtek odpoledne – 6. ponor – (site 6) Fukui, 64 minut, mírný proud, krásná místa, asi 12 m daleko 1,5 metrový žralok, klipky i větší ryby, němec (přezdívaný Siegfried) šel opět o 30 minut dřív z vody pro nedostatek vzduchu, chyběl Jaromír
• Pátek ráno – 7. ponor – (site 8) Mandolin – údajně nejlepší místo, klidné moře, pod mrakem, Na místě nádherná čistá voda. Při skoku do vody mi vypadl šnorchl. Naštěstí byl pode mnou jen 3 m. Po zanoření skok do 30 m a mírným výstupem pokračoval ponor. Ve 25 m (5. minuta) mi začala automatika pořád dávat. Po dohodě jsme s Tomíkem s ponorem pokračovali až do „konce vzduchu“ – tedy 32 minut. Samozřejmě David s Jaromírem viděli to nejhezčí až když jsme tam nebyli…. Po návratu na loď jsme si šli ve zbývajícím čase ještě zašnorchlovat. I to bylo super. Zahrádky byly v přijatelné hloubce a viditelnost byla nádherná. Jaromír přelstil ranní dávící reflexi rozhodným skokem do vody. Odpolední ponor jsme pro silný déšť zrušili.
• Sobota ráno – 8. ponor – (site 12) Sachiko, pod mrakem, s námi 2 noví „Old Holanderos“ Musel jsem si půjčit automatiku od Divemastera. Na mé je rozbitý 1. stupeň dává víc než má… Půl cesty na ponor jsme jeli jen na jeden motor. Hoši měli problém. Motor na lodi a hlavně za jízdy rozebrali – lehce. Nakonec jim ta Honda nějak naskočila. Celou dobu jsem se na ně díval a nepochopil jsem proč nejdřív NE a pak najednou JO! Teď už to bude dobré… No asi …, anebo ne. Dave říká, že se mu hlásí ouško – mrška… a že se na začátku ponoru uvidí… Pak hned po zanoření mi ukazuje Tomík, že jeho počítač IS DEAD a že jede jen podle tlakoměru a podle nás… Sjedeme do 30 metrů a Dave si nějak divně prohlíží svůj nový foťák. Zvenku to tak vypadá, jako, že mu tam něco šplouchá. A ono jo. Divná firma ten Olympus. To tak má bejt?…. Jinak to šlo vcelku dobře. Dost rybiček, murénky, asi 7 žraloků – ne blíž 5 metrů. A viděli jsme i barakudu – stála ve vodě zvláštně jako prkno, až si jí vlastně každý musí uvědomit. Když jsme vylezli z vody tak drobný problém hlásil i Jaromír. Ale jeho bolest prdele je už profláklá záležitost i když Jaromír se tentokrát netvářil moc blaženě… Asi to bylo o dost horší než jindy. Vypadá to, že alespoň karta z foťáku je zachráněna. A jsou na ní i fotky! Tedy snad vydrží i cestu domů…
• Sobota odpoledne – 9. ponor – (site 2) Lekuan, velmi pěkné. Pro „prdel“ nešel Jaromír a tak jsem šel s jeho automatikou
• Neděle ráno – 10. ponor – (site 1) Lekuan I, většina ponoru okolo 18-20 m. Obrovské želvy, slušně velká muréna, nějací nahožábří, čistící krevetky, mraky ryb. Jo a taky ropušnice.
• Neděle odpoledne – 11. ponor – (site 5) Alung Banua, okolo 20 m, perutýni, „slimáci“, = moc hezké. Pod mrakem, viditelnost mezi 15-20 m.
• Pondělí ráno – 12. ponor – (site 11) Tanjung Parigi, Měli jsme jet na 17 – Siladen Timur, ale ňák začalo něco padat mokrýho shora… Vlastně ne. Začalo chcát. Postupně to ale ubíralo na síle a tak jsme na ponor šli. Od nás nešli Jaromír a David a z Kotlík´s bandu Jirka Kotlík a Honza Kraus. Protože jsme se rozrostli o Kotlík´s band – začala s námi jezdit větší loďka. (měla motory 3) Když jsme šli do vody ještě bylo ošklivě. Tahle stěna byla s menším množstvím života, než jsme zatím viděli a na co jsme si navykli. Zato v hloubce mezi 35-37 m majestátně proplaval kolem nás Eagle Ray s rozpětím asi 1,3 m. (to jsme si pak s Tomíkem vyslechli svoje od Davida s Jaromírem…. Něco o krásných pohádkách a tak.) Na konci ponoru nad námi zastavila výletní/školní loď s proskleným dnem a tak jsme zdravili suché návštěvníky máváním (bez plácání).
• Pondělí odpoledne – 13. ponor – (site 8) Mandolin, pod mrakem, ponor slušný, ale mohlo být trochu více světla. Poslední návštěva – i když zkrácená poruchou automatiky, byla mnohem hezčí. Holt světlo je světlo.
• Úterý ráno – konečně znovu vylezlo trochu slunce. Kvůli svému oušku jsem vynechal. Pod vodou to sice není cítit, ale zato večer… Tomík s Davidem se vrátili nadšený (smrkli si 70 minutový ponor) – (site 3) Lekuan III, jiný terén – ne jako obvykle stěna, ale průplavy mezi balvany
• Úterý odpoledne – (site 10) Mike, Můj 14. ponor, pohyb v hloubce okolo 20 m.
• Středa odpoledne – 15. ponor – (site 1) Lekuan I. Ponor nezačal nejlépe (pro některé z nás). Před skokem do vody jsem svým přesně vypočítaným pohybem změnil Davidův „pád z bortu“ s obtížností 1 na „Pád – s úhozem a to o lavičku nohou“ s obtížností 6-7. Ani jsem si toho nevšimnul. David jo. Přivodil si tak nezvládnutím tohoto vcelku jednoduchého prvku menší „Bártotrauma“. Kolik jich asi ještě bude… Pak se mi zdálo, že mi zblbla Cobra.
  Nevěděla jestli mám, nebo nemám vzduch. Tento stav jsem ještě neznal a ani v návodu tuším nic podobného nebylo. Docela to bylo matoucí. Ale když jsem párkrát musel z automatiky vzduch „dolovat“ seplo mi a Tomíka jsem musel poprosit, aby mi pustil vzduch. Divný, ale Cobra už pak nebyla vůbec zmatená. Hmm. Jinak to šlo. Barakuda, želvy, tuňák, papouščí ryba, muréna, čistící krevetky,… Bohužel…, na konci ponoru se Tomík znelíbil jedné Tiger Fish, páč se odvážil jí fotit a to ještě v těsné blízkosti jejího hnízda. Šla po něm velmi urputně. Až tu urputnost Tomík nevydejchal a vytáhl na ní nůž, který si obratně eskamotérsky přehodil z pravé ruky do levé a jal se bránit vlastní život – nebo aspoň svoje ploutve, po kterých se hnala ta zlá ryba, která nemá v lásce žádné papparazzi. Ty útoky vůbec nevypadaly pěkně. A to se nám tam málem utopili kamarádi! Teda smíchy. Prý to z pozice 5 m nad a ze vzdálenosti dalších asi 7 metrů byla úžasná scéna.
• Čtvrtek ráno – (site 30) Molas Wreck. Dnes jsem si to náležitě užil. Už jsem neměl strach. Věděl jsem jak to tam vypadá. No a – zkontroloval jsem si pečlivě velikost závaží… Všimnul jsem ji, že na celém vraku je docela živo a navíc bylo slunečno a barevno.
• Čtvrtek odpoledne – (site 1) Lekuan I – výprava za želvami. Počasí se úplně otočilo. Zamračilo se a během ponoru dokonce i sprchlo. Opět jsme se rozdělili na 2 skupiny a bohužel „Hloubkaři“ byli rychlejší a my těch želv viděli tak 1/3 z toho co oni. Ale hezkého na nás zbylo i tak dost.
• Pátek ráno – Siladen – po dešti, dost zkaleno. Ale jinak vcelku povedený klidný ponor, který končil vynořením nedaleko břehu, kde se opalovala děvčata!!! No, moc jsem z toho neměl, protože se mi jako na potvoru okamžitě zamlžily dioptrické brýle. Ale i tak to bylo příjemné vynoření !!!