Ahoj Potápky,
tak jsem se Zuzkou neodolali volání Jirky Vymětala a vyrazili 9. srpna 2008 na Orlík. Jeden týden dovolené, malý stan, lahve, kola a trošku osvěžujícího myslivce s sebou.
Sobota byla přívětivá, celý den lilo jako z konve a proto jsme byli k večeru rádi, že jsme mohli stan vůbec postavit. Tábořiště zvané Spálenka je však na takové situace připraveno, místní chajda i s obsluhou přívětivá a ceny blížící se k socialismu. Jirka nám u místní starostky zajistil krásné místo na stan, nějakých 7 metrů od vody a s výhledem na celou zátoku. On sám si pro jistotu sjel se svým karavanem na tiché, stinné a skryté místo, navíc oplvývajíví místní raritou – celou dobu tam slunce nesvítilo a foukal studený vítr. No je to prostě gurmán.
Před odjezdem na lokalitu jsem prozkoumal zprávy na Adrexu a na Stranách potápěčských kde byl čerstvý popis z letošního roku. Každou takovou informaci beru s rezervou, no ale stejně se nějak začít musí. Před námi bylo objevování zatopené vesnice.
První ponor – byli jsme se stanem na místě, které dle plánku vypadalo jako shodné se startem na mapce – jsme namířili na azimut 40 stupňů. Voda měla na povrchu 21, v maximální námi dosažené hloubce 23 metrů (za celý týden) kleslala až na 17 stupňů. Kdo znáte Jadran, víte, že i vlétě není 14 stupňu ve 20 metrech neobvyklé. Viditelnost byla, jak už napsal Jirka Bártík, SUPR. Do třímetrové hloubky kolem dvou metrů. mezi 3 – 8 metry místy i jeden metr. Ale pak to přišlo. Lehce se setmělo a viditelnost se vyšplhala na neuvěřitelných 5-7 metrů dle lokalty. To mne poprvé zamrzelo, že jsem dceru neobral o foťák pod vodu.
Hned na prvním ponoru jsem na zmíněném azimutu narazili v 9 metrech na zmáčknutý barel a v něm na pana domácího – sumce, cca 70 cm. Jak jsme zjistili časem, příliš necestuje a zdržuje se většinou doma. při pokračování v určeném směru jsme po plavání c 15 metrové hloubce narazili na původní cestu. Po několika směrových experimentech přišla hájovna, statek, zachovalá studna a travers pod zátokou zpět ke stanu.
Další dny se odvíjely dle obdobného scénáře. Trošku se projet na kole, výjezd z kempu je lehká, asi kilometrové příprava na Grossglokner a pak přijde zvlněná krajina kolem Orlíku, kde jednotlivé terénní vlnky netvoří hřebeny, ale více či spíše méně související kopce. Krajina je poseta místními obchůdky ve vesnicích rozmístěnými od sebe vetšinou do 3 kilometrů a přátelskými hospodskými. Odpoledne jsme se zanořili a okoukli stav pod vodou. Celý týden probíhal ve znamení zkoumání staveb pod vodou v týmu skládajícím se většinou ze mne, Zuzky, Jirky Vyměnatala a Tomáše z Příbrami, který nám obětavě zajišťova přísun plných lahví na lokalitu (tohle zařídil Jirka). Občas se přidali další příbramáci. Díky Tomášovi a trpělivosti jeho manželky jsme procourali zátoku křížem krážem.
Je nutné říci, že celá zátoka je rybářská, ale stavby pod vodou jsou umístěny na velmi nehostinné straně pro rybáře a za celý týden došlo pouze k jedinému konfliktu, který Tomáš srovnal hrstí nalezených krmítek. Jinak místní „starousedlíci“ znají stav i před zatopením přehrady a od pana Kovaříka (caravan nad námi) stejně jako od dalších, jsme získávali cenné informace o tom, jak to vypadalo na lokalitě dříve, než přišla voda.
Spálenka je pod dohledem starostky obce Bohostice a v případě zájmu o ubytováno doporučuji obracet se na ni. Věřím, že to nebylo naposled, co jsme byli na Spálence, zůstalo tam spousta neprozkoumaných prostor a dalších objektů. Snad jen výčet toho, co se nám podařilo najít – Hájenka s talířkem a částí porcelánového bucláku, statek s několikametrovými stěnami a výhledem do sklepa, vidlemi za oknem, metrové zbytky budovy uprostřed zátoky, studna za stavením u statku u průměru cca 140 cm – je v hloubce 23 metrů a dle pamětníků by měla být hluboká 5 – 6 metrů, dolů jsme ale nelezli. Taky jsme narazili na tři hejna mrtvých a rozkládajícíh se kaprů 
. Našli jsme starou cestu, na ní tři patníky, velkou vrbu a pod ní hastrmana …. (ta vrba tam fakt je !).
P+Z