Obrátil se na nás člověk, že mu spadla do vody na Žernosekách krycí plachta ze člunu a že bohužel osud za pomoci větru a zemské gravitace ji umístil kamsi pod vodní hladinu…

Než se informace dostala k nám a než jsme sehnali lidi a prostředky na „výpravu“ uběhlo přeci jen asi 20 dní. Přesto se záchranná akce uskutečnila a to přesně v úterý 27.5.2008. Odjezd se sice malinko opozdil (mou vinou) ale druhá část výpravy nevypadala až tak nespokojeně. Zvlášť, když už byly celí nedočkaví, že se půjde do vody (tedy snad…) Tedy, trochu jsem se styděl, že na mě Vítkovic Family musela čekat.

Celá akce začala už příchodem z práce a kvapným – až ukvapeným snášením potapěčské výstroje do auta. Upozorňuji na to proto, že je to nezanedbatelná část času „na cestě“ a je potřeba s tím propříště počítat…

Na místo jsme už dorazili vcelku pěkně a i příprava na ponor spolu s naplánováním „rojnice“ 4 hledačů netrvala dlouho.
Zabezpečení profesionálního dozoru ze břehu se nám podařilo zajistit během chvilky v kanceláři přístaviště. Ostatně byl to ponor v Maríně!

Pro zvětšení našeho pocitu bezpečí Petr vypustil na kraji maríny dekobójku.

Na dlouhý úvod si dovolím zkráceně podat zprávu o ponoru:
Červenou krycí plachtu jsme v předpokládaných místech nenašli. Přesto to byl krásný ponor. Voda měla 15°C, bylo vcelku jasno, na břehu teplo, pod vodou (pokud jsme si to sami nerozryli) i „viditelno“ = cca na 3 metry. Viditelnost byla výrazně horší za přístavem v hloubce pod 6 m.

Viděno bylo dost ryb a některé kousky byly opravdu i jedlé… Jmenovitě cca metrová štika, kapříci…. pet lahve, těsnící hmota, svářecí helma, pár igelitek, nejméně 2 papírové pytle, několik pneumatik a dětské autíčko (to Petr dokonce vynesl ven)

Při balení výstroje jsme se shodli na tom, že ponor to byl velmi pěkný a že takovýchto akcí může být i víc.