Orlík – říjen 2007

Jak bylo na Orlíku?

Na jedné schůzi padlo rozhodnutí, podívat se na přehradu Orlík, a to v termínu 27 – 28.10.2007.
Na začátku bylo spousta energie, jak co udělat a kdo všechno pojede. Nakonec se část zřejmě zalekla podnikatelů zalitých v sudech a na celou akci nakonec vyrazili:
Jirka Vymětal, Pavel Grunzner, Olda Nikl, Tomáš Mizera, Petr Vítek a na jeden ponor je k nám přidal Tomáš Drechsler z Příbrami.

Plán byl jednoduchý. Vstát, posbírat výbavu, sednout do auta, dojet na Orlík, v sobotu i v neděli udělat po jednom ponoru a šťastně se vrátit domů.

Vstali všichni, někteří si však vsugerovali pozdější čas a vstávali statečně až při našem příjezdu do Litoměřic. Nevadí, byť spolunocležnice v negližé nám ukázána nebyla a všechny to určitě mrzelo. Cesta proběhla bez problémů a po gurmánské vložce jsme dorazili na Orlík k mrznoucímu Oldovi, který naprosto netakticky vyrazil z Prahy a dle původního časového plánu.

Kemp Popelíky je, alespoň v podzimním čase, ukázkou zasněné krajiny, V okolí je dostatek otevřených hospod a přidělená chatička byla odhadem 50 m od vody. Po náležitém odpočinku jsme vybalili, doladili výstroj a vyrazili k vodě. Voda lehounce šedozelené přehradní barvy přímo lákala. Po prvním stoupnutí kal připomněl kvality Barbory. Cíl prvního ponoru byly v cca 40 m zbytky staveb, sestup byl určen jako skupinový. To vše před pohledem pod vodu. Když jsme zjistili, co dělá kal na 45 stupňovém svahu, pro jistotu jsme si určili i dvojice s výhledem sólového ponoru. Za svou osobu mohu říci, že po zanoření, kontrole výstroje a ukázání O.K. jsme propluli oblakem kalu ….a byl jsem na sólu. Po několika otočkách jsem buddyho viděl zavěšeného do jiného parťáka, oddechl jsem si a vyrazil na klidné sólo. Při opatrnosti a dodržení alespoň 1 metru nade dnem bylo možné prohlížet podvodní krajinu i při 4 metrové viditelností. Protože všichni předvídali kvalitu vody, nikdo nevzal foto pod vodu. Tak věřte či nevěřte, viděl jsem 60 cm velkého Amura, hromady okounů až po 30 cm kousky, malé štičky kolem 10 – 15 cm. A taky jsem potkal potápěče, kteří křižovali daný prostor. Při dotknutí se 30 metrové hranice, kde byl pohyb vody s kalem a viditelnost pod 50 cm jsem raději zůstal v horní vrstvě.

Chtěl bych vyzvednou Tomáše Mizeru a Jirku Vymětala, protože to byla jediná dvojice, která plavala celý ponor spolu. Všichni ostatní jsme se oddávali rozjímání pod vodní hladinou o samotě a sběru urvaných krmítek, háčků, nástrah a dámských plavek.

Pro zvědavce, které zajímá, jak lokalita vypadá, mám odkaz na stránky Adrexu:
fotogalerie-Adrex zde se mohou pokochat krásnou podvodní krajinou focenou za mnohem lepších podmínek, které jsou prý jinak obvyklé.

Po lehké večeři v nístním hostinci a pár svařácích v chatičce a prodloužené noci o jednu hodinu se vstalo do neděle s vylézajícím sluníčkem. Přesto po zkušenostech z předchozího dne a propoštu ponoru Těchnický kostel vzdáváme a jdeme se potápět na již známou lokalitu v kempu. Musím konstatovat, že od 33 do 40 m bylo mlíko a kdyby tam byla v cestě nějaká zbylá stěna, musel bych ji vzít hlavou. Plusem obou ponorů byla vyrovnaná teplota vody v celém sloupci a pro „Barboráky“ v této roční době naprosto šokující výše 12oC.

Díky Jirkovi za ukázku další a ne příliš vzdálené lokality a všem za supr víkend.

Pár foteček alespoň z nadvody snad Webmaster umístí na stránky. Foto zde

Naprosto neobjektivně a bez konzultací, pouze z osobních dojmů, zapsal Petr V.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..