Trošku mě vyděsilo, když mi při posledním ponoru zamrzla automatika. Tak jsem se rozhodl, že se o tom rozepíši, aby se další nováček nestresoval tak, jako já.

6.7.09 jsme jeli na ponor na Barboru. Ponor vedl Píďa, který vše fotil, mým buddym a andělem strážným byl Jirka B. Cílem byla exkurze do stanu ve hloubce cca 30m, cestou přes výcvikovou plošinu. Voda na povrchu byla neobvykle průzračná a teplá (22°C). Cca v 7-10m se snížila viditelnost na 20cm. Děkuji těm, co nainstalovali vodící šňůru, podél které jsme šli na plošinu. Ve větší hloubce na 2. plošině ve 22m jsem už zase viděl. Zamávali jsme nádražákovi, prohlídli si stan. Při podplouvání stanu v 31m jsem si všiml, že automatika začíná sama dávat vzduch. Voda měla 6°C. Dohnal jsem svého buddyho, abych ho upozornil, že vše není OK. Automatika začínala bublat čím dál více a začalo mých 7 krušných minut. Ve flašce (15 l) jsem měl cca 120barů. Přes bubliny jsem dost špatně viděl, tak jsem vděčný buddymu, že mne dotáhl k bóji, kde jsme po lanku začali pomalu stoupat. Píďa si nejspíš všiml, že něco není v pořádku, a připlaval k nám. Tak mu ukazuji automatiku, že zamrzla – v tu chvíli začla pouštět vzduch na plný kotel.

Přes bubliny jsem nejenom neviděl, ale ani neslyšel, že mi varovně pípla Cobra, protože jsem stoupal rychle. Naštěstí mne buddy korigoval a uklidňoval. V 8m měla voda 15°C a automatika po celkem 7minutách konečně rozmrzla. V lahvi bylo necelých 50bar. Následovala 4min bezpečnostní zastávka a mohl jsem na vzduch.

Ponaučení – tady je odkaz na potápěčské stránky na pokus s „freeflow“, kde simulují zamrznutí automatiky v závislosti na různých faktorech. Z nich je zřejmé, že času jsem měl dost. Cca 10 minut podle použité výstroje. To jsem však předtím netušil, a tak to byl pro mě adrenalinový zážitek. odkaz

Jsem rád, že ten neplánovaný trénink zamrznutí 1.stupně proběhl s těmi lidmi, se kterými jsem tam právě byl.

Jarda