O víkendu 4.-6.7.2008 se konal avizovaný výlet do Rakouska s lyžařsko/kanoistickou frakcí Manty – ŠK Vicher.
Výlet začal vcelku pohodově – tj. čekáním na některé opozdilce (na mne). Z to ho pramenily stresové telefonáty „tak kde S銊Š !!!!“ a následné zapomenutí botiček do vody, kartáčku na zuby, ručníku i potravin.
Snaha o ušetření pár € vedly k poznání oblastí Rakouska které by si nechal odpustit snad každý. Moderní navigační pomůcka bohužel zůstala nastavená na „nejkratší“ trasu bez placených úseků a tak byly momenty kdy málem chybělo k průjezdu ulicí pár centimetrů…
Zato jsme viděli Rakousko mimo obvyklé trasy a tím se např. pro mne stala celá země tak nějak lidštější, neboť vlastní vnitrozemí je Čecháčkovi bližší než načinčaná střediska pro turisty.
(ponaučení – příště se nespoléhat pouze na techniku a nezapomenout také mapu. Co kdyby nahoře někdo vypnul družice?)
Ale o tom vlastně tento výlet nebyl.
Celá výprava – oba vozy takových významných koncernů jako je např. Ford nebo Škoda
/Tranzit a Fabia HTP= „Horko Těžko Předjíždím/
dorazila s osádkami s ubývajícím světlem ale hlavně v pořádku na místo – do Wildalpenu.
Náš manager pro styk s domorodým obyvatelstvem – Regi Král s celou rodinou byly ubytováni u jakési Hausmamá s peřinkama a křupavými rohlíčky 15 minut chůze od zbytku výpravy tj. od kempu ve Wildalpenu. My ostatní jsme už vlastně poslepu jen za svitu jedné baterky postavily stanové město sestávající se ze 4 stanů povětšinou obsazených po 1 člověku (co kdyby). Pravda je, že to bylo protichrápající opatření, které ovšem po praktických zkušenostech se ukázalo jako zcela nevyhovující. Zato se potvrdilo, že stan si umí postavit každý.
Pravdou ovšem je, že na Salzu jsme jeli kvůli vodě a ta, jak se hned po ránu ukázalo, je nádherná.
Průzračná voda zasazená do nádherné přírody, které se snad nedá vytknout ani ten její chlad . A tak se sobota věnnovala přípravě? na nedělní plánovaný závod. Ve skutečnosti jsme se krásně svezli na Suprový vodě. Někteří se i zkusili – a to hned několikrát – i ochladit v příjemně osvěžující asi 4°C teplé/studené vodě. Co si budeme nalhávat – o vítězství bojovaji Charles a Jirka. Víkendové skóre bylo uzavřeno na 4:3 ve prospěch Jirky, který se tím pádem stal nejlépe „zachlazeným“ členem výpravy. 
Do závodu nakonec nastoupily i zástupci něžného pohlaví. Těsně před závodem se podařilo prosadit i jízdu obou Andreí na gumáku, které narozdíl od Charlese a mne zdolali výborně i závěrečný „válec“ a dorazily do cíle suché čímž obsadily 2. místo hned ve své kategorii za českými reprezentanty na sjezdovém kajaku – Emilem a Honzou. Já s Karlem jsme poněkud ostrouhali, neb místní pravidla nedovolují do lodi nastoupit ani bez cizí pomoci. Takhle jsme „přišli“ o krásné druhé a třetí místo.
K cestě zpět se dá říci jediné – v neděli by k večeru směrem od Budějic ku Praze přes Příbram uháněl jen blázen! Auta se opravdu umí pohybovat rychlostí chodce…
Proto očekávaný příjezd okolo 21:00 (typováno u tortily v KFC v Budějovicích) se protáhl až na půlnoc.
a
a
a
a
a