2008 – Salza

O víkendu 4.-6.7.2008 se konal avizovaný výlet do Rakouska s lyžařsko/kanoistickou frakcí Manty – ŠK Vicher.

Kemp ve Wildalpenu Výlet začal vcelku pohodově – tj. čekáním na některé opozdilce (na mne). Z to ho pramenily stresové telefonáty „tak kde S銊Š !!!!“ a následné zapomenutí botiček do vody, kartáčku na zuby, ručníku i potravin.

Snaha o ušetření pár € vedly k poznání oblastí Rakouska které by si nechal odpustit snad každý. Moderní navigační pomůcka bohužel zůstala nastavená na „nejkratší“ trasu bez placených úseků a tak byly momenty kdy málem chybělo k průjezdu ulicí pár centimetrů…

Zato jsme viděli Rakousko mimo obvyklé trasy a tím se např. pro mne stala celá země tak nějak lidštější, neboť vlastní vnitrozemí je Čecháčkovi bližší než načinčaná střediska pro turisty.

(ponaučení – příště se nespoléhat pouze na techniku a nezapomenout také mapu. Co kdyby nahoře někdo vypnul družice?)

Navigace Ale o tom vlastně tento výlet nebyl.

Celá výprava – oba vozy takových významných koncernů jako je např. Ford nebo Škoda
/Tranzit a Fabia HTP= „Horko Těžko Předjíždím/
dorazila s osádkami s ubývajícím světlem ale hlavně v pořádku na místo – do Wildalpenu.

 

 

 

 

 

 

Manger pro styk s domorodým obyvatelstvem Náš manager pro styk s domorodým obyvatelstvem – Regi Král s celou rodinou byly ubytováni u jakési Hausmamá s peřinkama a křupavými rohlíčky 15 minut chůze od zbytku výpravy tj. od kempu ve Wildalpenu. My ostatní jsme už vlastně poslepu jen za svitu jedné baterky postavily stanové město sestávající se ze 4 stanů povětšinou obsazených po 1 člověku (co kdyby). Pravda je, že to bylo protichrápající opatření, které ovšem po praktických zkušenostech se ukázalo jako zcela nevyhovující. Zato se potvrdilo, že stan si umí postavit každý.

 

 

v kempu Pravdou ovšem je, že na Salzu jsme jeli kvůli vodě a ta, jak se hned po ránu ukázalo, je nádherná.

Průzračná voda zasazená do nádherné přírody, které se snad nedá vytknout ani ten její chlad . A tak se sobota věnnovala přípravě? na nedělní plánovaný závod. Ve skutečnosti jsme se krásně svezli na Suprový vodě. Někteří se i zkusili – a to hned několikrát – i ochladit v příjemně osvěžující asi 4°C teplé/studené vodě. Co si budeme nalhávat – o vítězství bojovaji Charles a Jirka. Víkendové skóre bylo uzavřeno na 4:3 ve prospěch Jirky, který se tím pádem stal nejlépe „zachlazeným“ členem výpravy. Laughing

 

Cíl Do závodu nakonec nastoupily i zástupci něžného pohlaví. Těsně před závodem se podařilo prosadit i jízdu obou Andreí na gumáku, které narozdíl od Charlese a mne zdolali výborně i závěrečný „válec“ a dorazily do cíle suché čímž obsadily 2. místo hned ve své kategorii za českými reprezentanty na sjezdovém kajaku – Emilem a Honzou. Já s Karlem jsme poněkud ostrouhali, neb místní pravidla nedovolují do lodi nastoupit ani bez cizí pomoci. Takhle jsme „přišli“ o krásné druhé a třetí místo.

K cestě zpět se dá říci jediné – v neděli by k večeru směrem od Budějic ku Praze přes Příbram uháněl jen blázen! Auta se opravdu umí pohybovat rychlostí chodce…
Proto očekávaný příjezd okolo 21:00 (typováno u tortily v KFC v Budějovicích) se protáhl až na půlnoc.

od Budějic ku Příbrami

Vlastní akce

a

Vlastní akce

a

Vlastní akce

a

Vlastní akce

a

Vlastní akce

a

výsledková listina

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..