Potápěčské soustředění v Německu na Kulkwitzer See 16-18. 9. 2016
O vánočních svátcích jsem vzpomínal, co všechno jsme zrealizovali v našem klubu v tomto roce. O jedné vydařené akci, kterou jsme uskutečnili pro nejmenší v našem klubu, se rozepíši na následujících řádcích.
Cíl uskutečnit potápění pro nejmenší, tedy pro děti bez platné kvalifikace, jsme si dali již v loňském roce 2015. Vzhledem k chybějícím praktickým zkušenostem nejmenších dětí v našem kroužku jsme zavrhli potápění v moři a rozhodli jsme se pro lokalitu, kde dětem nehrozí mořská nemoc, velké vlny či jedovatá fauna a flora. Vybraná lokalita Kulkwitzer See se nachází v Německu u Lipska. Jezero se rozkládá v oblasti, která byla do roku 1990 silně ovlivněna povrchovou těžbou a od té doby se provádí její rekultivace. Po zaplavení všech bývalých povrchových dolů nově vzniklo 22 jezer s celkovou vodní plochou 7 000 ha. Mezi nimi je i Kulkwitzer See. Jezero zvané „Kulki“ je již přes 40 let oblíbeným výletním cílem a jedním z nejstarších jezer v lipské oblasti Neuseenland. Od roku 2004 zde díky moderně vytvořenému prostranství nacházejí vodní lyžaři a wakeboardisté svěží vítr. V rekreačním areálu na východním břehu mají návštěvníci hned několik možností k přenocování: kromě kempinku a parku pro obytná vozidla jsou zde také finské chaty a rekreační domky ve skandinávském stylu, a především tři potápěčské základny, s výborným zázemím a perfektním přístupem do vody.
Na toto krásné místo jsme se vypravili za finanční podpory Ústeckého kraje 16. 9. 2016. Rodiče omluvili děti v pátek ze školy, a ráno v 9:00 jsme vybaveni doklady, nádobím, vybavením a především výstrojí, kterou nám zapůjčil Tomáš Abraham ze Seamasteru, vyrazili v pěti naložených automobilech do Lipska.
Na místo jsme bez jakýchkoliv zádrhelů dorazili po 11. hodině, a ubytovali se v dvoumístných chatkách „Finnhütte“, vybavených topením a základním nábytkem. Po ubytování jsme pelášili k vodě, abychom ponory uskutečnili před meteorology předpovězeným deštěm. To se povedlo, a všechny děti uskutečnily ponor za účasti obou instruktorů, Fredyho Takácse a Petra Tučka. Děti předváděly praktické dovednosti nabyté v bazénu, trénovalo se především vyvažování a vylévání masky. U mola viděly tlouště, cejny, okouny a případně velké kapry.
Po usušení dětí, rozvěšení výstroje a nasvačení jsme vyrazili na procházku a vyblbli se na houpačkách. Také jsme zafandili vodním lyžařům a wakeboardistům u vodního vleku, kde jsme v místní kavárně a restauraci „Wasserski anlage“ domluvili obědy na oba následující dny. Večer děti trávily výukou vázání uzlů a popruhů spojenou se soutěžemi. Po večeři jsme program zakončili v jídelně schováni před deštěm, kde děti rozdělené do dvou skupin připravily a předvedly scénky spojené s potápěčskou tematikou. Za jekotu, výskání a chechtání jsme nahnali děti do blízkých umýváren a pak do hajan. Po 22. hodině se rozhostilo ticho, kupodivu i dětem se někdy „vybijí baterky“.
Ráno 17.9, než jsem se vrátil z blízkého Lidlu s čerstvou snídaní, stihli kluci zalévaní deštěm postavit dva altány. Obětovali se, aby se naše potápky při snídani předčasně nenamočily. Během ranní hygieny a snídaně déšť nepolevil. Jelikož lilo jak z konve, tak schováni v altánech jsme s dětmi probírali potápěčskou teorii a zdravovědu. Za stále trvajícího deště jsme vyrazili na domluvený oběd, během kterého liják přešel do mrholení. S heslem na rtech, že potápěči mají vodu rádi, jsme tedy uskutečnili ponory za deště. Naštěstí jsme u místní plnírny vzduchu byli schováni před deštěm. Jen viditelnost se kvůli dešti zhoršila na 4 metry, což je pro tuto lokalitu s běžnou viditelností kolem 8-12metrů slabota. Děti však pod vodou po včerejšku získaly jistotu a s instruktory se vydaly na delší, i půlhodinová podvodní bádání.
Večer jsme vyrazili na lov obří chobotnice, jejíž chapadla bylo potřeba svázat za pomoci uzlů, které děti nacvičovaly předchozí den. Za svitu baterek toto obří monstrum nakonec úspěšně svázaly za pomoci dračích smyček. Po návratu z lovu obří chobotnice proběhlo slavnostní pasování na potápěče, jelikož potápěčský potěr prokázal praktické i teoretické znalosti.
Poslední den nás přivítalo sluníčko a modrá obloha. Rychle jsme se nasnídali, umyli a začali jsme balit. Každý uklidil svou chatku a vyrazili jsme na poslední ponory. Za svitu sluníčka jsme se naposledy vypotápěli a vyrazili na oběd do restaurace Wasserski anlage. Během oběda jsme si vyprávěli zážitky, co kdo pod vodou potkal. Všichni viděli tlouště, cejny, okouny a kapry. Pozorovali malé slávečky a hejna rybího potěru. Šťastnější potkali štiku či lína, a ti nejpozornější dokonce tolstolobiky. Vše dobré jednou končí, a tak dobře najedení jsme vyrazili domů. Cesta proběhla rychle a v tichu, poněvadž dětská část posádek usnula.
Rád bych poděkoval dospělým účastníkům za pomoc s uhlídáním „pytle blech,“ holkám, za přípravu občerstvení a večeří, oběma instruktorům za výcvik a dětem za skvělou atmosféru. V neposlední řadě bych rád poděkoval Ústeckému kraji, který se za pomoci programu Podpora sportovní činnosti dětí a mládeže 2016 podílel ve výši 3/5 na celkovém finančním zajištění akce.
Ještě jednou, všem děkuji
Jarda Sýkora
