2008

Ahoj nahožábří,
chtěl jsem Vám jen popsat vánoční ponor ála (alá) Rakousko…

Po každodenním lyžování v Kaprůn – Zell am See – Gross Glockner – Ostereich (naše domovská to oblast na rajdy bicyklowe) jsem narazil na dost propagovanou akcičku potapěčů z okolí Zell am See, kteří zavírali vodu – jak pravil plakát ve městě – 25.12. ve 12:00 hod.


To je jasný že jako správnej podvodník, jsem chtěl vědět jak to ti hoši alpský dělaj. Skoro tři hodiny jsem kvůli tomu musel snášet procházku po místních boutique-cích (a chtěl proto svou tříčtvrtinu trefit do tykve), bo mě to stálo dost na to abych neplatil vstupný asi tak 25 let.
Okolo 16:30 se to celý začalo. Přihrčely dva povozy s jágr téé, rumem, svařákem, punčem a pivem. Řekl jsem si, že to začíná, jako pěknej Vánoční masakr.
Taky se začaly rojit přívženci potápění a ti ostatní, co chtěli vidět, jestli se najde ňákej cvok, co do tý vody vleze.

Více zastoupena byla kategorie B.. = roj čumilů s s osmi plechovkovejma diginama. Z části popíjejících se najednou stali potápky… tj. asi deset lidí v neoprenovejch sucháčích a čtyři v trilaminátech. První dvojka šla na to super přístupem pro čluny, kde se upravila (bylo vidět, že jsou to starý kusy, podle otřískaných letitých cajků) …

Připojil jsem se k čumilům a udělal pár dokumentačních foteček, aby mi doma věřili, a koukal jestli nejsou kucí neučesaný, nebo nemrkaj ve smršti foto blesků.

Pánové, po zanoření těhle dvou, kdy jsem si říkal, že se přihlásím u jejich diverfűhrera, abych dohodl frončaft bezuch, se začalo dít něco pro mě dost nepředstavitelnýho…. Začala hrát kapela regulérní rakouskou odrhovačku typu ejchuchů dřeváky a kolena do vrchu. Inu jiný kraj – jiný mrav, nu což mají to klucí s muzikou. Chyba lávky.. ostatní popisovaný ansámbl se seřadil (seřadil!!!!!) na molu, vyfasoval fakličky, které jim zapálil nějaký přihlížející sněhulák a začal aquabeling… Hošové tvořili obazce… kolečka, osmičku a podobně a uživali si popularitu od přihlížejících typu B. Měl jsem dojem, že vídím zasvěcovací obřad hnědých košil z roku 1939.

Protože se mezitím setmělo měl tenhle luminiscenční aquabeling hodně velký ohlas. Hošové mezi tím v sucháčích dovzlínali ve tmě k ukrytému pontonu a svými fakličkami zažehli kometu na pontonu umístěnou.

Šlus, konec a fertik.

Musím se přiznat, že ty tři hodiny mi za to nestály. Nečekal jsem zrovna tenhle typ show…

Nedej Bůh, abychom měli na Barče na Sylvestra čtyřista lidí, hrála kapela a já dělal s Tomíkem na pontonu holubičku, zatímco Karel, Péťa, Olín, Jirka a další by zapálili na hladině petrolejovou skvrnu velikosti fotbalového hřiště… Tržba stánkařů by asi byla dobrá.. ale potápění už by to určitě nebylo.

– Die Blaue Sau –

Kucí!

Technopárty

Všichni, co ve snech toužíte po žábrech, na Sylvestra povinně SRAZ na Agipu – u našeho naftového šejka Olína, v 11:00 neb se zavírání vody jako každoročně blíží!


Pak bych se přesunul ke Karlovi na kus čehokoliv, co bude mít teplotu vyšší než já, kromě bližního mého (co kdyby šel i Rýša – alias Alkoholix). Tento názor jsem vyslechl a shledal rozumným…. a kromě toho mi tři litry ořechovky ještě zbyly…Cool

Je to k diskusi.
Ale co to kecám… NENI !
Jde se a je to! No, ne?

Ahoj,

připomínám, že 19. a 20. listopadu 2008 je v Ústí nad Labem filmový festival Voda – Moře – Oceány.
Po oba dny to běží od rána do večera v Vědecké knihovně, Klubu Mumie, Cafe La Rue, Klub RelaKs, Doma a Circus.

Bližší najdete na http://www.vodamoreoceany.cz/cz/

Pida

….líbilo, i když jsme to pojali maličko homelessácko – zájezdovým způsobem,

kdy část spala pod mostem a druhá v celku namistrovaném penzionku v Zell am See. Vzhledem k tomu, že jsme byl ta druhá část, tak mi romantické prdění do spacáku, rytmicky podmalované staccatem deštových kapek, mých druhů nevadilo. Prděl jsem si sám po výtvorech rakouské kuchyně do solidně povlečených lůžkovin.

Druhý den bylo marné vymýšlet důvod proš nejet ten kurňa dlouhej kopec nahoru. Jako elév tohohle podniku jsem se snažil podlehnout startovní horečce, běhat okolo svého stroje, kontrolovat, balit věci k oblečení, zapomínat všechno, co jsem chtěl udělat, magořit, tlemit se a pít z kitu ohnivou vodu, která jak známo před startem škodí…. Takže jsme se všichni začali alibisticky sebepoškozovat,…. co kdyby.

Ihned po rozjezdu se peloton rozvrstvil. Měl jsem na sobě vrstvu Ctirada (Asynchronix), který chtěl dost infatilně závodit, jedouc kopec poprvé a myslíc si že ta první půlkilometrová rovinka se sklonem schodiště v paneláku, už asi bude všechno.. Vcelku rozumně se ihned na začátku zakyselil, takže pak už se to dalo vydržet a jako vrstva se začal osvědčovat.

Druhou vrstvu utvořil na Karlovi (Metuzalix) Jéňa (Kombinatorix) s Jirkou (Antivirus). Bylo od nich milé, že nás nechali nahoře vypít tři „Jááággrrrtéé“ než nás oblažili svou přítomností a nechali nás chvilku koketovat se servírkou slovenského původu. Víc o této vrstvě nevím, neb nemám na kole dobrou stabilitu a všichni tři ostatní zúčastnění předváděli mistrovskou práci v balancu v kopci, což by jim záviděli i mistři světa v kolové páni Pospíšilové (oprávněně jsme v tomto sportu světovou velmocí).

Ještě bych se letmo zmínil o nejsvrchnější vrstvě celého uskupení. O „Kohouťákovi“ se dá v tomto podniku hovořit jen letmo, protože ho nerozmazanýho do kopce nikdo neviděl. Prémie v tomto výstupu (čyři čaje našeho hokejisty) byla zasloužená, jen sebou nakonec neměl nic na čtení a tak se na vrcholku dost nudil. Nikdo ale vlastně nevíme, jestli umí číst a podle mě mu u „čaje“ příjemně uběhlo dopoledne, poledne i odpoledne.

Ahoj na dalším podobným podniku. DBS
PS : moji přátelé mi tvrdí, že se Grossglokner na kole nejezdí…. že se leze.

1.-3.8.2008 se konala již tradiční romantická vyjížďka po Hochalpenstrasse na Grossglockner.Akce se zúčastnili jen mladí trénovaní a talentovají JEZDCI:


  • Trénovaní: Jirka Kohout, David Španbauer, Ctirad…..
  • Talentovaní: Karel Matoušek (zvaný též Metuzalix), Ing. Jan Vicher a Ing. Jiří Bárta
  • a důležitý doprod – řidiči doprovodných vozidel: Gábina Španbauerová a Jirka Kovařík (již zkušený matador a mistr volantu)

Z pátka na sobotu se hlavní část výpravy ubytovala v noci v hotelu „pod mostem“ pod Kaprunem. Zbytek – Španbauerovi k hotelu přijel až ráno, poté co provedl přípravu v Zell am See.

Přesun pod kopec byl krátký a bezproblémový – ostatně jaké cavyky – prostě jsme sem přijeli kvůli tomu…

Po převlečení do dresů a požití podpůrných prostředků se prakticky bez okolků vyrazilo.

posilňující prostředky

posilňující prostředky

an der Strecke

an der Strecke

Shopping - prima drez na Tour

Cruizing

Oslava pro vítěze

Balení před návratem

Kompletní foto….

Ahoj Potápky,
tak jsem se Zuzkou neodolali volání Jirky Vymětala a vyrazili 9. srpna 2008 na Orlík. Jeden týden dovolené, malý stan, lahve, kola a trošku osvěžujícího myslivce s sebou.


Sobota byla přívětivá, celý den lilo jako z konve a proto jsme byli k večeru rádi, že jsme mohli stan vůbec postavit. Tábořiště zvané Spálenka je však na takové situace připraveno, místní chajda i s obsluhou přívětivá a ceny blížící se k socialismu. Jirka nám u místní starostky zajistil krásné místo na stan, nějakých 7 metrů od vody a s výhledem na celou zátoku. On sám si pro jistotu sjel se svým karavanem na tiché, stinné a skryté místo, navíc oplvývajíví místní raritou – celou dobu tam slunce nesvítilo a foukal studený vítr. No je to prostě gurmán.

Před odjezdem na lokalitu jsem prozkoumal zprávy na Adrexu a na Stranách potápěčských kde byl čerstvý popis z letošního roku. Každou takovou informaci beru s rezervou, no ale stejně se nějak začít musí. Před námi bylo objevování zatopené vesnice.

První ponor – byli jsme se stanem na místě, které dle plánku vypadalo jako shodné se startem na mapce – jsme namířili na azimut 40 stupňů. Voda měla na povrchu 21, v maximální námi dosažené hloubce 23 metrů (za celý týden) kleslala až na 17 stupňů. Kdo znáte Jadran, víte, že i vlétě není 14 stupňu ve 20 metrech neobvyklé. Viditelnost byla, jak už napsal Jirka Bártík, SUPR. Do třímetrové hloubky kolem dvou metrů. mezi 3 – 8 metry místy i jeden metr. Ale pak to přišlo. Lehce se setmělo a viditelnost se vyšplhala na neuvěřitelných 5-7 metrů dle lokalty. To mne poprvé zamrzelo, že jsem dceru neobral o foťák pod vodu.

Hned na prvním ponoru jsem na zmíněném azimutu narazili v 9 metrech na zmáčknutý barel a v něm na pana domácího – sumce, cca 70 cm. Jak jsme zjistili časem, příliš necestuje a zdržuje se většinou doma. při pokračování v určeném směru jsme po plavání c 15 metrové hloubce narazili na původní cestu. Po několika směrových experimentech přišla hájovna, statek, zachovalá studna a travers pod zátokou zpět ke stanu.

Další dny se odvíjely dle obdobného scénáře. Trošku se projet na kole, výjezd z kempu je lehká, asi kilometrové příprava na Grossglokner a pak přijde zvlněná krajina kolem Orlíku, kde jednotlivé terénní vlnky netvoří hřebeny, ale více či spíše méně související kopce. Krajina je poseta místními obchůdky ve vesnicích rozmístěnými od sebe vetšinou do 3 kilometrů a přátelskými hospodskými. Odpoledne jsme se zanořili a okoukli stav pod vodou. Celý týden probíhal ve znamení zkoumání staveb pod vodou v týmu skládajícím se většinou ze mne, Zuzky, Jirky Vyměnatala a Tomáše z Příbrami, který nám obětavě zajišťova přísun plných lahví na lokalitu (tohle zařídil Jirka). Občas se přidali další příbramáci. Díky Tomášovi a trpělivosti jeho manželky jsme procourali zátoku křížem krážem.

Je nutné říci, že celá zátoka je rybářská, ale stavby pod vodou jsou umístěny na velmi nehostinné straně pro rybáře a za celý týden došlo pouze k jedinému konfliktu, který Tomáš srovnal hrstí nalezených krmítek. Jinak místní „starousedlíci“ znají stav i před zatopením přehrady a od pana Kovaříka (caravan nad námi) stejně jako od dalších, jsme získávali cenné informace o tom, jak to vypadalo na lokalitě dříve, než přišla voda.

Spálenka je pod dohledem starostky obce Bohostice a v případě zájmu o ubytováno doporučuji obracet se na ni. Věřím, že to nebylo naposled, co jsme byli na Spálence, zůstalo tam spousta neprozkoumaných prostor a dalších objektů. Snad jen výčet toho, co se nám podařilo najít – Hájenka s talířkem a částí porcelánového bucláku, statek s několikametrovými stěnami a výhledem do sklepa, vidlemi za oknem, metrové zbytky budovy uprostřed zátoky, studna za stavením u statku u průměru cca 140 cm – je v hloubce 23 metrů a dle pamětníků by měla být hluboká 5 – 6 metrů, dolů jsme ale nelezli. Taky jsme narazili na tři hejna mrtvých a rozkládajícíh se kaprů Cry. Našli jsme starou cestu, na ní tři patníky, velkou vrbu a pod ní hastrmana …. (ta vrba tam fakt je !).

P+Z

Dne 9.8.2008 byla provedena výprava za ověření tvrzení ohledně čistoty vody. Mohu potvrdit, že za 35 let jsem tak čistou vodu na Orlíku neviděl 🙂 Ostatní ,kteří tam byli víckrát než jednou tvrdili, že minimalně 15 let.

Takže skutečný stav byl : viditelnost zhruba 5 m (takže výborná Laughing)

zde je pár fotek z akce.

Zasílání novinek

Newsletter plugin by glockeasymail.com